Nebývale krásný podzimní den vytáhl celou naší rodinu tuto sobotu na výlet. Ze začátku jsme se, pravda, rozdělili (já jela před výletem ještě na trh), brzo jsme se ale zase spojili. Počasí si asi objednal náš kamarád (ten den se ženil), bylo dokonce tak hezky, že jsem s klidným svědomím nechala Vráťu v kostele samotného (aby pak mohl referovat o obřadu) a šla si s Fanny hrát ven. Stejně si chtěla povídat a na to nebyla uvnitř ta pravá atmosféra. Během hry jsem si všimla, že rozhodně nejsme jediní - celkem vyšlo (bylo vyvedeno) z kostela více dětí. Některé na spánek (krásné malé mimi), některé na rychlou úlevu ve křoví a jedna malá slečna na zklidnění. Vztekala se tak, že Fanny jen vytřeštila oči a otevřela pusinku. Naštěstí neměla touhu ji napodobovat :o). Po nějaké době jsem usoudila, že obřad by už mohl končit a šly jsme zpátky - taky se zrovna hodně zpívalo, takže jsem si řekla, že se případné žvatlání v hluku ztratí. No, trvalo to ještě dost dlouho, ale Fanynka už byla hodňoučká. Po gratulacích a vyhřívání na sluníčku jsme se vydali všichni pomalu domů. Fanny ve vozíku usnula a já s Vráťou jsme se kochali krajinou. Jeli jsme pomalu, žádný spěch. Jen jsem nepochopila jedno míjející auto. To, že nás předjeli dost rychle bych ještě pochopila... proč u toho ale museli tak troubit? Nedělali jsme nic špatně (i ta pomalejší rychlost by se dala pochopit, zrovna to byl hůře přehledný terén), jedna spolujezdkyně se na nás ještě dlouho koukala nevěřícně ze zadního okénka. Asi ještě neviděla rodinu na kolech... Fanynka se naštěstí neprobudila, takže jsem jim to ani neměla moc za zlé. Očka otevřela způsobně až při příjezdu domů - taky už na ni útočil hlad.
Jen je škoda, že takhle krásných dnů už letos moc nebude... i když - docela se těším na sníh - ten si Fanny z loňska rozhodně nepamatuje a bude to pro ní velké překvapení :o).
Žádné komentáře:
Okomentovat