Tak jsem se jednou postavila před šatník a (jako správná žena) jsem oznámila světu - "Já nemám co na sebe!" Na tom by nebylo nic zas až tak divného... jenže já se právě chystala na několikadenní anime festival. Takže průšvih jak hrom. Začala jsem rychle brouzdat po internetu a vyptávat se přátel. Chtěla jsem jít letos doopravdy za lolitu a nezáleželo mi na ceně. Jenže ouha... ono se v Praze nedalo nic sehnat... co v Praze... ono se nic nedalo sehnat po celé republice. Úspěšná jsem byla až u zahraničních webů. Zatnula jsem tedy zuby a holt ještě jeden ročník prochodila v normálním oblečení. A zařekla se, že příští rok už to bude jiné.
Do příštího ročníku se mi opravdu podařilo sehnat si hned několik modelů. A jak už jsem popsala v dřívějším blogu, začal se mi v hlavě rýsovat plán na vlastní obchůdek nebo půjčovnu - nejlépe obojí. Souhrou různých okolností jsem získala i určitý vstupní kapitál a mohla jsem začít.
Rozhodla jsem se nic neuspěchat a razantně jsem odmítla bankovní úvěry a půjčky. Našla jsem si i dobrou práci na částečný úvazek. Nic mi tedy nebránilo začít si pomalu dělat skladové zásoby. Pomocí šikovného manžela a pár kamarádů vznikl malý e-shop, který postupně vylepšuji a vymazluji -http://lolitapodlipou.cz a tam se pomalu, ale jistě plní jednotlivé složky.
Nic není samozřejmě hned profesionální. Teprve se učím jak své zboží fotit, přidávám možnosti platby a doručení, reaguji na žádosti o barvy, velikosti a typy. Také jsem přemýšlela o nějaké formě spolupráce s velkými hráči asijské módy. Mám už několik prověřených internetových obchodů a jen jsem vybírala, koho oslovím jako prvního. Nakonec se stal zázrak a jeden z těch obchodů mě oslovil sám. Takže od této chvíle - koho by oslovila nabídka stránek http://www.milanoo.com/- neváhejte, oslovte mě a já vám vybraný kousek objednám a pak předám :) Samozřejmě, že za malinkou provizi - i tak to však bude pro vás o fous lepší - žádné stresy se zakládáním účtu, placením poštovného, jednáním s celním úřadem... to všechno udělám za vás. No není to super? Časem přidám i další e-shopy a rozšířím svou nabídku.
Do plné profesionalizace mi zatím dost chybí... co ale není, může být. A tak snad do vánoc budu již alespoň částečným živnostníkem (i když... současnou práci si ponechám... mám ji ráda, baví mě a nevidím důvod, proč ji pouštět... vždyť můj obchůdek je spíš můj koníček, než práce).
A jak je to u vás? Je vaše práce vaším koníčkem, nebo tajně pokukujete po jiné a jen vzdycháte?
