středa 22. června 2011

Nový účes

Tak jsem zase po delší době dostala svolení a nechala si ostříhat své dlouhé vlasy. Mise se zdála velmi jednoduchá. Předala jsem Fanynku Vráťovi k hlídání a vyrazila na sídliště. Neměla jsem žádnou rezervaci, šla jsem naslepo. Jedna po druhé mě kadeřnice odmítaly. Že prý takhle dlouhé vlasy nejde ostříhat narychlo. Musela jsem projít pět kadeřnictví, než jsem nakonec uspěla. Jedná pánská kadeřnice se ně mě podívala a řekla, že to pro ní bude příjemná změna a vrhla se na mne. Stačilo půl hodiny a vše bylo hotovo. Má hlava i peněženka byly o kilo lehčí a já doslova přitančila domů. Fanny se právě probouzela po poledním spánku a nevěřícně na mě koukala. Ohmatávala mi vlasy a pořád jí to nešlo do hlavičky. Očividně se jí ale změna líbila. Začala si sahat na svojí hlavičku a zkoumat, jak dlouhé jsou její kudrlinky. Po pár dnech už brala nový stav jako samozřejmost.
Zato moje okolí mě rozesmávalo. Většina známých si mě prohlížela a pátrala, co je na mně divného. Zkoumali opálení, oblečení, váhu... a až po delší době se ozval výkřik a zjištění: "Jéje, ty más krátký vlasy!" No, jak se znám, tak mám do roka a půl vlasy zase až do půli zad... Že by se pak znovu stříhalo?