Lolitky, kimona a hrdinové

Každým rokem se u nás na sídlišti koná festival anime. Rozsah přednášek se už dávno rozrostl do žánrů sci-fi, fantasy, cosplay, lolitek, čajových obřadů a dalších (i nesouvisejících) témat. Na místě lze zakoupit tématické dárky, plyšáky, oblečení, knihy, plakáty, komiksy a občas i pochutiny. V rámci čajovny a plesu se lze nechat až obskakovat pohlednými hosteskami a ... ehm... jak je to v mužské variantě? hostesy?... :o).
O existenci tohoto festivalu jsme se dozvěděli čirou náhodou. Jedu si jednou takhle v sobotu z trhu a najednou na mě z křoví vyskočí Naruto. Málem jsem kolo i s nákupem pohodila do příkopu. Když jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, že se v okolí nachází Narutů více (seriál byl tehdy na vrcholu popularity) a spolu s nimi i spousta jiných masek. Ještě ten den jsem si zjistila na internetu podrobnosti a odpoledne jsme se šli všichni na akci podívat.

Další rok už jsme koupili vstupenky na celou akci a moc si to užili. Letos jsme se dokonce rozhodli, že se taky nějak namaskujeme. V naší rodině jsem ze začátku byla anime fanda jenom já. Nedalo mi ale moc práce a manžel také propadl. Během roku sám přicházel s různými nápady a postupně je zase zavrhoval. Ani jeden z nás není přiliš dobrá švadlena a na vytváření nezbytných rekvizit také mnoho času a energie nezbylo. Týden před začátkem festivalu jsme udělali velkou poradu. Po bouřlivé debatě bylo rozhodnuto. Vráťa půjde za jednoho z vědců ze seriálů D. Gray man a já budu goth lolitka. Děti letos ještě maskovat nebudeme.

Jak stoupala venkovní teplota, přesvědčovala jsem Vráťu, aby zredukoval svůj kostým na pouhý základ (seriál se odehrává víceméně ve viktoriánské éře a to by se upekl). Můj převlek zase připomínal spíš japonskou školačku... ale i tak jsme v pátek ráno nadšeně šlápli do pedálů. Zapomněla jsem se zmínit? Ano, ano... celá akce se konala kousek od nás a tak jsme po krátké diskuzi vyrazili na kolech. Poprvé jsem na něm jela v minisukni (skládané) a tanečních lodičkách na vysokém podpatku. Kupodivu jsem nezaznamenala rozdíl mezi jízdou v teniskách a střevíčkách. Dokonce i sukně se chovala jakžtakž a žádnou hromadnou srážku aut a kol jsem nevyvolala.

Cestou tam se mě manžel několikrát ptal, jestli mám s sebou lístky. Neměj péči, potřebuju jen občanku... no... ta zůstala doma v jiné kabelce. Takže jsem si dala rychlou jízdu domů a zpátky. U vstupu jsme naštěstí dostali na ruku pásek a tak už nehrozilo, že by se podobná akce opakovala i další dny. Uvnitř areálu nastal útok. Ze všech stran se na nás valily masky, u každého stánku bylo něco zajímavého ke koupi a v programu jsme měli vyznačeny i nějaké přednášky. V aule se na starší dcerku začala smát nějaká slečna a hned nás nalákala, že za chvilku bude dávat s partnerem taneční lekce. Proč ne, do tanečních jsem chodila před dvaceti lety a nikdy je nedokončila, mohlo by to být zajímavé. Ocenila jsem vhodnost svých bot a protančili jsme takhle skoro dvě hodiny. Hned jsme si domluvili i pokračování druhý den ráno.

Začít ráno tangem? Proč ne... po necelé hodině jsem ale nechala manžela na pospas svůdné tanečnici (a že se jí líbil) a utekla jsem na měření IQ. Za malý poplatek bylo možné si udělat oficiální test Mensy. Předběžné výsledky nám řekla přednášející už za hodinu a kupodivu jsem byla i spokojená. Navzdory permanentní únavě z druhého dítěte jsem stále ještě v lehkém nadprůměru :o). Zbytek dne jsme strávili ve společnosti vynikající přednášky Františky Vrbenské, která přišla klasicky pozdě a odvedla klasicky výborný výkon. Mírnou komplikací bylo zlobení dcerky - je těžké volat: "Přestaň, Fanny!" a neuvést přednášející v úžas. Fanynka se už těšila domů a Josífka taky nevypadala nadšeně, poslala jsem tedy rodinu domů a sama zůstala na tombolu. Z deseti lístků bylo osm výher - bohužel, většinou se jednalo o tanec zdarma s profíkem. No, na ples už jsem nečekala a radši jela domů.

Neděle byla ve znamení Star wars. Jméno přednášející si asi nikdy nezapamatuji, její pohled na politické uskupení seriálu je však vyjímečný. Poutavě dokáže popsat vznik diktatury i její nevyhnutelnost. Po obědě jsme udělali poslední fotky, nakoupili nezbytné suvenýry a pohodovou jízdou zamířili k domovu.
Fanynka ještě několik dní básnila o tom, kterak tatínek s maminkou tancovali a že jedla nudle venku. Příští rok už jí kostým nemine a i já už začínám přemýšlet, za co půjdeme.Třeba se k nám tentokrát přidají i naši kamarádi.

Splněný sen?

Byla to noc jako každá jiná. Letní horko vyvolávalo živé sny, dusno bylo k nevydržení. Na noční můry moc netrpím, ale i tak jsem ráda, když se mi zdá něco veselého. Dnes mi to ale nebylo moc přáno. Zdálo se mi, že jsem opět u předávání maturitního vysvědčení. Je celé černě orámované a na bílém papíru vidím pouze výsledek z češtiny. Získala jsem pouze 60 bodů ze sta a tudíž si musím celou zkoušku zopakovat na podzim. Trochu mě to mátlo. I ve snu jsem si pamatovala, že maturita se přece známkovala jako všechny ostatní zkoušky a počet bodů se na vysvědčení neudával. Taky jsem si matně uvědomovala, že už jednu maturitu doma mám. Probudila jsem se lehce v rozpacích. Bezmyšlenkovitě jsem pozorovala manžela a děti a až po delší době mi došlo, že to byl jen sen.

Při snídani jsem sen letmo přeříkala manželovi – jako veselou historku. Pak jsem si uvědomila, že dnes se mám dozvědět výsledky z přijímaček na vysokou. Na jednu fakultu jsem se sice už dostala, dělala jsem ale zkoušky ještě na jednu.

Na výsledky jsem si musela ještě pár hodin počkat. Konečně se na monitoru objevil výsledek. Ha! Proč se mi vrací můj sen? Doslova jsem zírala na počítač. Fakultní web mi oznamoval, že jsem získala pouze 61 bodů a tudíž jsem nepřijata. Čert vem výsledek, ale co ta přesnost? Můj sen se lišil jen o jeden bod! Čistě pro porovnání – maturitu z češtiny jsem ve skutečnosti složila za 1 a pouze s malým zaváháním u historie satiry.

Přesnost mé předpovědi překvapila i mého skeptického muže. No, asi mu nebudu připomínat, že jsem měla nedávno onen stejně živý sen, že máme třetí dceru :o).