Fanynka už zažila dvoje Vánoce. Přesto byly ty letošní vlastně první. V minulých letech si sotva všimla stromečku, balicí papír byl zajímavější než obsah a celkově šla celá ta sláva mimo Fanny.
Letos jsme svátky nezačali zrovna příhodně. Podařilo se nám (všem) zcela zapomenout, že existuje cosi jako Mikuláš. Při nákupu na trhu jsem sice zaznamenala průvod čertů a andělů, mozek to ale nespojil s patřičným svátkem. Trochu nás omlouvá to, že hned druhý den měla dcerka druhé narozeniny a v duchu už jsme připravovali oslavu. Z důvodu zaneprázdněnosti jsme tak nějak zapomněli Fanny vysvětlit i blížící se Vánoce. Dárky jsme samozřejmě koupili a zabalili, stromeček čekal na balkóně, cukroví bylo napečené a v pohotovosti byl i betlém... jen jsme jí to prostě neřekli předem.
Den D začal jako každý jiný den. Po snídani jsme přenesli stromek do obýváku a nechali ho zvyknout si na teplo a roztáhnout větve. Fanny jen zkonstatovala "kytííí" a přestal ji zajímat. Salát jsem udělala už večer předem a i uklizeno bylo dostatečně, sobota tedy byla čistě odpočinkovým dnem. Celé dopoledne jsme se procházeli v přilehlém parku a příjemnou procházku jsme zakončili v místní čínské restauraci. Na zlaté prasátko nevěříme a vařit doma se nám nechtělo. Stejný nápad mělo více lidí a bylo skoro plno. Zpátky domů jsme přišli příjemně unavení a Fanny to zalomila rovnou do postýlky. Během jejího spánku jsme ozdobili stromeček a naaranžovali betlém. V televizi hrála jedna pohádka za druhou, stromek zářil a krásně voněl, nálada byla opravdu sváteční. Holka po probuzení jen vytřeštila očička na výzdobu a začala opatrně zkoumat, cožeto na tom kytí je. V rámci bezpečnosti jsem ho ozdobila jen slámovými a čokoládovými ozdobičkami. Jedinou výjimkou byl světelný řetěz. Na jedno světýlko si Fanny sáhla - uznala, že je to moc horký a už se o to podruhé nepokusila. Sundala jednu slamněnou ozbodu, ale hrát se s ní moc nedalo. Výhodu čokolády objevila až po několika dnech.
Večeře ji nadchla, salát i kapr se u nás nedělají zas tak často. Začali jsme dumat, jak nenápadně přenést dárky z ložnice pod stromek. Vše za nás vyřešila Fanny. Vběhla do koupelny, že je čas si vyčistit zuby. Rychle jsem zamířila za ní a Vráťa běžel do ložnice. Po přijatelné době se bytem rozeznělo cinkání zvonku a já s Fanny jsme se vrátily do obýváku. Tam už byla tma a svítil jen stromeček. Fanny se k němu pomalu blížila s otevřenou pusou. Rozsvítili jsme a začali rozdávat dárky. Skoro se bála ty svoje rozbalit. Nakonec se osmělila a začala řádit. Zvláště nové odrážedlo jí nadchlo. Na ježdění jí sice ještě pár centimetrů chybí, opatrně s ním ale prochodila celou plochu bytu. Jaké bylo její zklamání, když zjistila, že se nevejde s ní do postýlky a musí ho opřít o skříň vedle. Spát šla nakonec až o půlnoci a to proto, že jsme si šli lehnout i my a v celém bytě byla tma. Chvilku se mě snažila probudit šťoucháním do hlavy, pak to ale vzdala.
Rozbalování dárků se jí moc líbilo a ani se nepídila po tom, od koho (a proč) ty dárky vlastně dostala. Tak jsme to neřešili ani my. Žádný Ježíšek nebo Santa Klaus. Prostě tu najednou byly dárky a to pro všechny. Další dny jsme objížděli veškeré babičky a Fanynka si vždycky stydlivě přebírala své dárky. Takhle krásné a pohodové svátky už jsem dlouho nezažila. I Silvestr probíhal až do ohňostroje v poklidu. Pár rachejtlí za oknem Fanynku vyděsilo a pokoušela se schovat pod postýlku. Díky hlazení a houpacímu křeslu se nám jí podařilo zase uklidnit a uspat. Vstala dokonce až okolo deváté hodiny ráno, je to hodná holka. Jen přemíra sladkostí a asi i nějaká infekce jí spustili problémy se zažíváním.
Celkově se nám svátky opravdu povedly. Fanny vzala jako fakt to, že se prostě nazdobil byt, rozdaly dárečky a jedly dobroty. A že ty hody stejně rychle a bez vysvětlení skončily. Nepídí se po dalších dárcích, nevyžaduje laskominky každý den a spát chodí nejpozději v deset večer. Jen od toho odrážedla se pořád nechce odloučit. Tajně doufám, že se nám bude podobně dařit i za rok.
