Jela jsem jednou takhle z čajovny domů a necítila jsem se zrovna v pohodě. Docela jsem tedy uvítala, že jedna paní hbitě vyskočila a pouštěla mě sednout. Jen jsem si po chvilce uvědomila, že mě pouštěla proto, že měla pocit, že jsem těhotná. Trochu jsem se zastyděla za kila navíc, seděla jsem ale dál. Za týden jsem se bavila na festivalu s jednou paní o dětských vozících za kolo. A ona se mezi řečí zeptala, kdyže se to narodí. Ztuhla jsem a vysvětlila, že mám jen pár kilo navíc. Cestou z festivalu jsem potkala známou svého muže. A ta ihned začala radostně volat, že se nám dílo konečně zdařilo a že je to super. To už jsem si začala své břicho opravdu kriticky prohlížet. Pravda, měla jsem o cca tři kila víc, než doporučuje BMI index... ale že by to bylo až tak zlé? Navíc jsem se pořád oblékala do svého předtěhotenského oblečení, jen to bříško bylo o něco větší. Navíc mi nebylo zrovna dobře a na jídlo jsem se nemohla pořádně ani podívat. Tak z čeho jsem najednou tak přibrala? A to už i Fanny začala otlapkávat moje bříško a zkoumat to svoje (a porovnávat).
Za pár dní se najednou nedostavila perioda. Počkala jsem den a udělala si test.... nojo.. druhá čárka byla výrazná a bez pochyb. Stejně jsem čekala ještě den a udělala si další test. To už nebylo pochyb, mé okolí poznalo pravý stav daleko dříve než já. Počkala jsem ještě skoro týden a zavolala doktorovi. Teď už mám stoprocentní jistotu, že je ve mně další malé srdíčko, které bije na plný výkon. Zářivě nová průkazka má v sobě zatím málo údajů, brzo ale přibudou další a další vyšetření a testy a pokud se něco ošklivě nezvrtne, tak příští rok uvítáme v rodině krásného malého vodnáře.
Z toho plyne poučení - věřte okolí a dejte na jeho názor. Třeba ví víc, než vy :o).
