Základem pro celou akci bylo určení místa konání. Fanny se sice líbily předpřipravené oslavy v obchodních centrech, tu svou si však chtěla užít doma. Chtěla kamarádům ukázat kde bydlí, jaké má hračky a pochlubit se novou palandou. Náš byt je klasické panelákové 3 + 1. Pokojíček holek se zdá malý, místa na hraní je v něm však dost. Dovolila jsem tudíž oslavu doma s podmínkou, že bude omezen počet účastníků.
Tato podmínka se ukázala jako velký problém. Některé děti byly jasné. Nešlo opomenout její dvě nejlepší kamarádky. Také přirozeně pozvala svou první lásku. Vždyť už i paní učitelka pochopila, že je to její muž. Já sama jsem si říkala, že ideální počet by byl tak pět pozvaných dětí. A tak Fanny zvala dál a dál a dál. A já jen z hrůzou v očích počítala děti. Nakonec jsem ji rázně zastavila a určila strop deseti dětí. Se zbytkem to prostě oslaví dodatečně ve školce.
Několik dní před oslavou jsem vytiskla pozvánky pro děti. Hlavně tedy pro jejich rodiče. Ne všichni ví, kde bydlíme, jak se Fanny jmenuje příjmením a chtěla jsem také, aby na mě měli všichni kontakt. Určila jsem oficiální začátek akce, respektive časový údaj o začátku scházení hostů. S dortem, přípitkem a zábavou jsem počítala až tak půl hodiny nato.
Každou pozvánku jsem označila jménem hosta a předala je Fanynce. Sama je odnesla do školky a děti znovu osobně pozvala. Najednou se ukázalo, že jsem na dvě holčičky zapomněla. Obě se na mě podívaly se strašlivě zklamaným pohledem. Fanny se takřka rozplakala. Rychle jsem se jim omluvila a slíbila, že po oslavě Fanny donese do školky spoustu sladkostí a oslaví to s nimi dodatečně. Cítila jsem se provinile a nakonec jsem se den před oslavou domluvila s Vráťou a dovytiskla dvě pozvánky. Chtěla jsem je hned odpoledne předat, holčičky však zrovna ten den odcházely už po obědě. Naštěstí však zasáhl osud a během večerní Mikulášské oslavy v parku jsem potkala jejich tatínka. Celou situaci jsem mu vysvětlila a předala mu pozvánky. Tím se definitivně ustálil počet pozvaných dětí na deseti.
V průběhu týdne jsem nakoupila dětský šampus (radši několik lahví), nějaké to zobání (křupky, tyčinky), sýry, šunky, rajčátka, papriky a další dobroty pro děti i dospělé. Udělala jsem svou oblíbenou vajíčkovou pomazánku a pro všechny případy jsem koupila ještě výbornou tuňákovou pomazánku. Pro každé pozvané dítě jsem také připravila malou taštičku s překvapením. Měla jsem velké štěstí, že náš nejbližší obchod zrovna udělal slevu jak na rychlé špunty, tak na čokoládová vajíčka s hračkou. To jsem ještě netušila, že hned několik rodičů přinese další sladké zásoby. Zakoupení dortu jsem nechala na poslední chvíli. V minulých letech to nebyl problém, s klidným srdcem jsem pro něj vyrazila až v sobotu dopoledne. Jaký byl můj šok, když jsem zjsitila, že ten vysněný typ se běžně dělá jen v malých velikostech a ve velkém provedení se musí objednat dva dny předem. Po chvilce váhání jsem raději vzala dva malé typy - různé druhy. Aspoň si děti budou moct vybrat. Na jeden z nich jsem nechala napsat číslici pět, nádherně se tam vyjímala.
O oběd se postarala Vráťova maminka, Vráťa nachystal sýrové a šunkové mísy, Fanny osobně popsala papírové talířky jménem pozvaného a přichystala na ně ubrousky s motivem pirátů. Viděla totiž předtím mě, jak na každý kelímek píšu jméno a kreslím školkovou značku. Nechtěla jsem totiž, aby si děti pití pletly a zbytečně si tak předávaly potencionální bacily.
 |
| Párty teprve začíná |
První hosté dorazili přesně v půl třetí - v momentě, kdy jsme dokončili přípravy. A pak už to šlo v rychlém sledu. Některé maminky zůstaly u nás, některé mi děti jen předaly s tím, že se vrátí cca za hodinu a půl. To mi udělalo radost. Místo pro děti doma bylo, s rodiči to už bylo horší. Během několika desítek minut se situace ustálila. Přišlo všech deset pozvaných dětí, mezi nimi se proplétala malá Josífka a vše řídila Fanny. Z rodičů zůstali čtyři stateční (z toho jeden muž) a bez okolků a protestů pomáhali mě i Vráťovi.
 |
| Dárky se rozbalovaly v průběhu celého odpoledne |
Jakmile si děti zvykly na nové prostředí a přestaly zvědavě pobíhat, zapálili jsme svíčky na jednom z dortů a nalili šampus. Všichni jsme Fanynce zazpívali "hodně štěstí, zdraví" a připili jí. Holka byla nadšená a hrdá. Každé dítě si vybralo ze kterého dortu chce svůj kousek a nastalo mlaskající ticho. Pak se všechny vrhly na hračky, pomáhaly Fanny s rozbalováním dárků, stavěly z kostek, lega a i na železnici došlo.
 |
| Nese se dort! |
 |
| Způsobná fronta na porci |
 |
| Mlask, mlask, mlask |
 |
| Zkoumání palandy |
 |
| Malá hudebnice |
 |
| Co v tom asi je? |
 |
| První si s novou panenkou hrála Fanynka, pak ji ale půjčila a každá holčička si chvilku pohrála |
 |
| Vše se obešlo bez křiku a pláče |
A to už zase začal drnčet zvonek a vracely se maminky pro své děti. Některé se zdržely a zapojily se do oslavy, některé si jen vyzvedly dítě a musely jít. Kdo chtěl, vzal si domů i kousek dortu navíc. Nikomu se domů moc nechtělo, ale i tak se nakonec vše obešlo bez pláče a scén. Ten se paradoxně ozval až zcela na konci párty. Fanny si hrála s darovanou voňavkou a stříkla si do oka. Více se však zlobila, když jsme ji chtěli pomoct a nakonec si nechala jen napustit umyvadlo a očičko si vypláchla sama. To už odcházeli i poslední hosté a byl skoro čas jít spát. I když byly obě holky rozjívené a rozjeté, podařilo se nám je zklidnit a obě usnuly okolo deváté večer. Jen Josífka se pak znovu vzbudila okolo půlnoci a chtěla si ještě hrát. I té se však podařilo domluvit a vrátila se zpátky do pelíšku.
Vrátit byt do původního stavu bylo až překvapivě jednoduché. Děti neudělaly skoro žádný nepořádek, nic se nerozbilo, dětské nádobí bylo papírové a šlo rovnou do koše, dospělácké nádobí umyla myčka. Z dortu zbyly dva poslední kousky. Trvanlivé jídlo a pití šlo zpátky do skrýše a na Silvestra jako když ho najdeme. Při úklidu se našel přebytečný plyšáček, mamince pravé majitelky jsem zavolala a druhý den dopoledne jsem jí ho odvezla.
Suma sumárum se vše povedlo na výbornou. Ještě uvidím, co budou říkat děti v pondělí ve školce. Průběžné reakce ale byly pozitivní. Zaslechla jsem i jednu z holčiček jak "šeptá" Fanynce, že má prostě úúúúúžasné rodiče. To mi zvedlo náladu. Párty jsem se snažila dělat na míru dětem a s ohledem na ně. Jen jsem ráda, že ji nemusím pořádat příliš často. Za svěřené děti jsem cítila velkou zodpovědnost a pořád jsem se bála, že si něco udělají. Moje nervy byly napjaté a vlastně jsem se plně uvolnila až druhý den odpoledne.
A co vy? Děláte svým dětem párty? A co vaše dětství? Měli jste někdy svoji vlastní párty a kolik vám při tom bylo let?
