Tak touhle dobou jsem měla být již
lehce ovíněná a pomalu zjišťovat, koho na firmě vůbec znám.
Místo toho hlídám čas a tak trochu se klepu strachy o starší
dcerku.
Na nemoci u nás v rodině nejsme
zvyklí. Já osobně mám stabilně teplotu nastavenou na 35,4 a
zvyšuje se jen v extrémních případech. I Fanynka ji má
nařízenou na nižší teplotu. Za své necelé tři roky se jí
zvýšila jen dvakrát. Poprvé to bylo těsně po prvním očkování
a trvalo to pouze pár hodin. Podruhé to byla nějaká viróza a
trvala necelý den. Proto mě pořádně vyděsilo dnešní
dopoledne. Ještě ráno vstala Fanynka plná nadšení. Čekala nás
cesta vlakem a celý víkend mimo Prahu. Plánovala houpačky,
tancování, tátu spícího na louce. Běhala okolo televize a
opakovala básničku z dětského pořadu. Během reklamní pauzy už
ale vypadala nějak unaveně. Při zpívánkách si dokonce lehla (udělala si v obýváku pelíšek z čerstvě usušené vyprané peřiny a polštáře). To
byl u ní nezvyklý jev. Navíc byla písnička o indiánech –
čekala bych, že si přinese své figurky a bude taky tancovat.
Místo toho se přikryla dekou a jen smutně koukala. Blížilo se
poledne a tak jsem postavila na oběd. Během vaření jsem jí
zkusmo položila ruku na čelo – a zase rychle ucukla. Dítě
doslova hořelo. Doběhla jsem pro teploměr a začala jí měřit.
Ciferník se zastavil na šílených 39,2! Nebylo divu, že se skoro
nedokázala pohnout. V cuku letu jsem vypnula sporák, oblékla obě
dcery a sebe a vyrazila k doktorce. Fanynka se těšila – naši
doktorku má moc ráda a už se viděla v její čekárně (zvlášť
v domečku na hraní).
V čekárně Josífce sladce usnula v
kočárku a my mohly k paní doktorce. Nastal menší zádrhel s
jejím teploměrem. Ukazoval pouze 36,6. Holka ale pořád žhnula a
tvářičky měla červený. Doktorka ji prohlédla (podívat se do
pusinky stálo trochu násilí) a doporučila nám Paralen a Nurofen
– a v pondělí případnou kontrolu. Fanny dostala ještě na
cestu domů lízátko a vyrazily jsme zpátky do tepla. Doma padla
bez protestů zpátky do peřin a já jí ještě jednou přeměřila.
Opět měla přes třicetdevět. Změřila jsem i sebe a hodnota byla
36,0. Dala jsem tedy Fanny první dávku sirupu a vpravila do ní i
trochu oběda. Z práce jsem odvolala Vráťu a zavolala i své
kolegyni a zrušila naší účast na firemním výletě. Fanynka
nevypadala jako někdo, kdo by vydržel tři hodiny ve vlaku a pak
dva dny někde v chatce.
Vráťa nám přivezl čerstvé
potraviny a pak se také natáhl na gauč. Tak jsem tu měla těch
spících Růženek hned několik. Josífka se tvářila zdravě, tak
snad se jí stonání její sestřičky nijak nedotkne. Fanny většinu
dne prospala a trochu čilejší byla až k večeru. Přesto uvítala,
že už se jdou čistit zoubky a do postýlky. Smutně si nechala
změřit teplotu („A udělá to píp?“) - sirup si dala skoro s
chutí. Usnula během několika minut. Kde je to moje hyperaktivní
koťátko? Snad se jí vrátí nálada už zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat