Tak už dlouho jsem se necítila jako zmatená včela. Až dneska. Během poslední návštěvy doktorky jsem si s hrůzou uvědomila, že čas mé mateřské se nenávratně chýlí ke konci. Když jsem byla doma s Fanny, musela jsem se rozhodnout poměrně rychle, kolik let zůstanu doma. Při nestihnutí termínu by mi dobu určil stát a nešlo by to změnit. Tak jsem si přichystala doklady a rozhodla se, že se tam dnes vypravím. Zároveň se konaly trhy a ještě mi přisla sms, že si mám v servisu vyzvednout nové dálkové ovládání k televizi.
Během dne měla dorazit babička, těšila jsem se tedy, že mi trochu vypomůže. Pomalu se blížilo poledne a babička nikde. Zato se blížila bouřka. Odpoledne jsem se rozhodla, že už se nedá čekat a musíme ven. Jak jsem se sehnula k Josífce bylo jasné, že bude velké přebalování. Ještěže jsme byly ještě doma. Mezitím zavolala babička a že se potkáme až na trhu. No co, úřad zvládnu i sama (haha). Naložila jsem Fanny na stupačku ke kočárku, usmlouvala, že nakoupit pribiňáčky půjdeme až cestou domů a vyrazily jsme. Úřad se mi podařilo minout a několik dlouhých minut jsem bloudila sídlištěm - a to za téměř neustálého řevu nespolupracující Josífky. Přitom jsem prošla okolo vchodových dveří! Naštěstí jsem se rychle zorientovala a už jsem byla tam. Prvním šokem bylo to, že požadované formuláře nebyly ve stojanech. Tak jsem se rozhodla, že si najdu občanku a postavím se do fronty. A ejhle... občanka byla v peněžence a ta.... ehm... doma na stole. Takže s holkou zpátky na kočárek a rychle domů. Jediná útěcha bylo to, že aspoň Josífka tou dobu sladce spinkala. Při úprku domu už Fanny trochu vzdorovala, že chce pobíhat. Jízda už jí nebavila. Přesto jsme dojely až domů.
Doma jsem popadla doklady a peníze a rychle zpátky na úřad. Hned pod barákem jsme potkaly babičku a svět byl o něco veselejší. Fanynka pobíhala kolem kočárku, Josífka spinkala a my si mohly povídat. Fanynčino nadšení zbrzdil akorát ošklivě vypadající pád - odnesla to odřená brada. Přesto jsme na úřad došly v dobré náladě.
Ohledně rodičovské dovolené se objevilo hodně změn. Najednou nebyl žádný časový limit, sama si musím určit měsíční dávku a i dobu čerpání. Ve své dnešní zmatenosti jsem dlouho nemohla pochopit princip, úřednice musela mít svatou trpělivost. Nejvíc mě dostalo, že na formuláři k žádosti musí být i podpis otce. Co když se rodiče zrovna rozvádějí? Nebo otec uteče dlouhodobě do ciziny? Co má potom chudák matka dělat? Ať žije úřední šiml... i když... ve všech státech to asi bude stejné - co si tak pamatuju, tak můj bratr musel v Lucemburku ukazovat doklady i své ženy, když chtěl přihlásit své auto. Každopádně jsem zjistila, že jsem se hnala pro doklady zbytečně - dneska mi byly k ničemu.
Jak jsme vyšly z budovy bylo mi jasné, že musím předělat své plány. Obloha byla černá a blížilo se výhružné hřmění. Bouřky nemám ráda a k smrti se jich bojím. Poslala jsem tedy svou mámu a děti k nám domů a sama jsem vyrazila do servisu pro dálkové ovládání. Na trhu jsem se chtěla stavit až cestou zpátky. V servisu se tvářili mile... až do okamžiku, kdy jsem zjistila, že nemám reklamační formulář, který jsem minule dostala. Tak nic, postačí prý občanka. A ta byla kde? Hádejte! Ach ano.... zůstala v kočárku, který si odvezla máma. Hmmm... v zoufalství jsem vytáhla už neplatnou kartu Isic. Pro jistotu jsem přihodila i kartu pojištěnce VZP. Slečna v servisu protočila panenky, ale nakonec se slitovala. Mezi zuby drtila cosi o nezodpovědných lidech, ovladač ale vydala.
Teď už scházely akorát koláče z trhu. Znovu jsem se podívala do peněženky. Smutně na mně koukaly dvě poslední bankovky. Na to, abych šla na trh jenom pro pečivo, jsem neměla nervy. Rozhodla jsem se tedy pro tentokrát dítě ošidit a koupit něco cestou. Přímo u východu z metra je slušná pekárna - moje spása. Fanynka byla nadšená a pustila se do něj okamžitě. Josífce jsem stačila jen já.
Teď, když obě spí, mohu zkonstatovat, že jsem sice uběhaná, ale šťastná. Konečně máme po roce užívání funkční dálkový ovladač, podmínky pro rodičovskou dovolenou jsem pochopila, formulář je doma a schází ho akorát vyplnit a získala jsem i záminku pro jízdu na trh v sobotu. A Fanynka využila příležitosti a vyškemrala si výlet za babičkou. A ta bouřka nakonec nepřišla :o).
Žádné komentáře:
Okomentovat