Josefína a Vánoce

Tak si naše Josífka konečně začala všímat, že se v prosinci děje něco zvláštního. Loni zkusmo napsala sice Ježíškovi dopis, přála si však jeden pomeranč. Samozřejmě, že ho dostala (už jste někdy balili pomeranč do vánočního balícího papíru? docela fuška...), ale jen se na něj koukla a šla pryč. Místo dárků jí více zajímal barevný papír a blikající ozdůbky.
Letos se začala zajímat už zhruba měsíc předem. Dopis nakreslila (tentokrát si přála plastového mluvícího robota z místního obchodu), každý den se ptala, jestli už je stromeček a kdy koupíme kapra. Taky se ukázalo, že se Ježíška bojí. Asi si nebyla jistá, jestli byla dostatečně hodná. Týden před svátky se nám uvelebila v ložnici a odmítala spát sama. Musela jsem jí hladit a uklidňovat, že robot je určitě na cestě a pod stromečkem určitě bude.
Trošku zmatená byla při školkové besídce – dostala dárečky a robot nikde. Trpělivě jsem vysvětlovala, že ten hlavní Ježíšek teprve přijde. To samé o pár dní později, když dostala několik dárků od kamarádů a známých. Konečně začaly zimní prázdniny. O víkendu jsem musela do práce, obě jsem ráno opusinkovala, rozdala úkoly na úklid a odjela jsem. Večer mi přišla zoufalá sms, že Josífka pláče a hledá mě. Usnula až poté, co jsem dojela domů a vzala ji do náručí. Neděle už naštěstí byla klidná – jen usnout nemohla ani jedna holka.
V pondělí se najednou z pokojíku ozvalo: „Jsou Vánoce!“ a už byly obě u nás pod peřinou. A hned, kdy prý budeme zdobit stromeček. Pustila jsem pohádku v televizi, naaranžovala cukroví na stůl a udělala si kafe. Josífka vykřikla: „Cukrovíčko!“, kupodivu se k němu ale nehnala a jen ho pozorovala. Po opravdovém probuzení Vráťa naaranžoval stromek do obýváku a já nachystala volné místo na betlém. Skočila jsem ještě do obchodu pro kolekci (čekala jsem na slevy) a upozornila děti, že zdobit se bude až po obědě. Nakonec jsme šli radši do restaurace, aby měl stromek aspoň trochu čas na rozložení větví.
Po obědě už s holkama opravdu nebylo k vydržení. Fanny dostala figurky na postavení betlému a Josífka mi pomáhala nosit ozdobičky z bezpečného úkrytu do obýváku. Rozmístění světel bylo na mě – jen ke konci se zapojil i Vráťa a pomohl mi zajistit adekvátní barevné rozložení. Pak už se obě holky nedočkavě vrhly na ozdoby a skoro mi je rvaly z rukou. Zvlášť velkou radost jsem měla z Josífky. Opatrně vybírala ozdůbky, pečlivě vybírala kam je dá, nadšená... no... jako úplně normální malé dítě. Jen koledy nemá ráda, tak jsme měli puštěnou jako kulisu pohádku. 

Koupené ozdoby letos doplnily i ručně dělané keramické výtvory obou holek

Sotva bylo hotovo, už holky útočily na tátu, že je čas začít připravovat kapra (salát jsem udělala den předem). Vydržel nátlak sotva půl hodiny... pak rezignoval a začal chystat večeři v půl páté odpoledne. Stejně se ani on nemohl dočkat dárků, tak měl aspoň výmluvu. Ani jsme se nenadáli a už bylo krásně prostřeno a Josífka se dokonce nechala obléci do šatů! Jen si je musela vybrat sama a i účes chtěla mít dle svého. Těžce oplakala, že nemůže mít na hlavě kšiltovku, příslib brzkého Ježíška ji však utišil.
Slavnostní večeře jsem se trochu bála. Josífka však velice překvapila – zodpovědně se chopila příboru a opravdu pečlivě zkontrolovala každé sousto ryby. Velké kosti vytahovala rovnou, malé až z pusinky. Snědla celý přidělený kus kapra a ještě se oblizovala. Jakmile se začalo sklízet ze stolu, odvedla jsem holky do pokojíku. Fanny sice víceméně ví, odkud se dárky berou, bere to však s humorem a sportovně a dál předstírá „vyhlížení“ Ježíška. Zato Josífka se začala opravdu bát a dokonce zalezla pod peřinu a pevně zavřela oči.
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Fanny vyskočila na nohy, Josífka naopak zalezla ještě víc pod peřinu. Opatrně jsem ji objala a pevně přitiskla. Pak už si dala říct a pomaličku vyšla z pokojíku. V obýváku svítil jen stromeček a pod ním byla hora dárků. Josífka se jen posadila a koukala. Fanny se vrhla na dárky a hned je začala rozdělovat. Najednou se i Josífka probrala a začala hledat balíček s robotem. Jako na potvoru byl až ve třetím balíčku. Josí se úplně rozzářila a jen ho k sobě přitiskla. Pak si teprve začala všímat i ostatních dárků a všimla si také velké nové aktovky – okamžitě pochopila, že ta je pro ní a začala ji zkoumat. Ježíšek se letos opravdu snažil a tak byly obě holky v sedmém nebi. Vlastně bylo tolik dárků, že některých si holky pořádně všimly až druhý den.
Obě byly tak natěšené a nadšené, že šly nakonec spát až před půlnocí. Josífka se nám teda opět vnutila do manželské postele, ale už to nebylo ze strachu – tentokrát byla prostě přemožena emocemi a potřebovala bezpečné útočiště před vším tím zmatkem. Musela jsem si k ní lehnout a dlouho uklidňovat.
Následující dny byly hlavně o hraní nových her, zkoumání knížek a hlavně o návštěvách rodiny a známých. Holkám trochu vadil nedostatek dětí v okolí, většinou se však chovaly až podivuhodně vzorně. Obě se těšily na Silvestr, kdy očekávaly velkou párty. Z mnoha pozvaných hostů se pak vyklubala malá komorní společnost, velice neobvykle zato o to zajímavěji promíchaná.
Další děti nedorazily, holky si však vystačily samy (alespoň ze začátku). Později se Fanny přidala k nám a velice ráda přivítala vyndání deskových her. Ve velice soutěživém duchu se najednou přiblížila jedenáctá hodina. Josífka začala usedavě plakat a vypadlo z ní, že se bojí ohňostroje a ať ho zastavím. Nedokázala moc pochopit, že to rozhodně není v mé moci. Nakonec jsem našla ve skříni teplé klapky na uši a ještě jsem jí přislíbila, že o půlnoci si zaleze k nám do postele a přes hlavu bude mít peřinu. S tím se trochu uklidnila a zase se vrátila do společnosti (pravda, ty sluchátka si radši rovnou nechala a odmítala je sundat).
Loni ohňostroj zvědavě sledovala z balkonu, letos to doopravdy prožívala nějak víc. O půlnoci si jen ťukla a okamžitě zaplula pod peřinu. Ven vylezla až po dlouhém uklidňování a hlazení. Sousedi se tentokrát drželi zkrátka a tak se brzy mohlo v zábavě pokračovat. Část hostů už odešla a nastal čas pro pořádné závody v autíčkách na nové konzoli. Okolo jedné ráno odpadla Josífka (samozřejmě v mojí posteli) a okolo druhé odešel poslední host. Fanny si zalezla k sobě a já s Vráťou jsme to zalomili okolo čtvrté ráno.
Celkově musím uznat, že toto byly pravděpodobně první Vánoce, které Josífka doopravdy vnímala a prožívala. Stromeček a pohádky zaregistrovala i dřív, dárky jí však moc nezajímaly a nejevila žádný zvláštní zájem před nimi ani po nich. Letos získala nové schopnosti (jak pomáhala s přípravami, tak se naučila mazat chlebíčky, prostírat stůl) a dokonce začala více mluvit v celých větách. Tak uvidíme příští rok ;)

A co u vás? Prožívají vaše děti svátky nebo jsou jim ukradené? A potěšily je dárky? Nebo byly slzičky zklamání?