Před nějakou dobou jsem si na "stará kolena" začala doplňovat vzdělání. Podařilo se mi dostat na jednu z fakult Karlovy univerzity a mohlo se studovat. Přijímačky byly jednoduché, čekala jsem tedy nějaký háček. A opravdu - na začátku druhého semestru se před nás postavila mladá profesorka a zachmuřeně pravila: "Vím, že to není zrovna spravedlivé, ale tento semestr vás čeká jedna z nejtěžších zkoušek na této škole. Dostala jsem zadání od pana děkana, aby má zkouška byla co nejobtížnější. Tak se na to připravte." No, aspoň se studenty jednala na rovinu.
V předtuše potíží jsem si tedy zaregistrovala více předmětů, abych měla dostatek kreditů na přesunutí zkoušky do dalšího semestru (a tím získala více času na učení). Přesto jsem se rozhodla, že alespoň jeden pokus uskutečním v řádném termínu. Mojí nepozorností se mi do stejného týdne dostaly hned dvě zkoušky - ona obávaná Historie a Úvod do filozofie. Chvíli jsem váhala, ale pak to riskla - v pondělí se pokusím o Historii a v pátek o Filozofii - to by snad šlo zvládnout. Neočekávaná povodeň však posunula pondělní zkoušku až na čtvrtek. Ajaj... učila jsem se tedy oba předměty současně. No... nepovedl se mi ani jeden. Filozofii jsem si tedy zapsala znovu na září a Historii odsunula pro jistotu až na prosinec.
Celé léto a podzim jsem ležela v knihách o historii. Ostatní zkoušky jsem složila bez větších potíží a už tu byl zase ten obávaný test. V hlavě mě strašil ostudný výsledek z prvního pokusu. Opravující mi tehdy dal pouhé tři body z třicetiosmy. Trochu mě to zaskočilo a psala jsem si tehdy paní profesorce o radu. Bohužel, paní profesorka nemá ráda elektronickou komunikaci a se studenty se baví zásadně z očí do očí. Ke druhému pokusu jsem tudíž nakráčela našprtaná a doufající, že se tentokrát vejdu do bodového hodnocení. Po testu jsem se cítila docela v pohodě. U dvou otázek jsem nenapsala nic, u dalších jsem se ale rozepsala. Zvláště jednu z hlavních jsem rozepsala dosti podrobně. Spočítala jsem si, že pokud by mi u každé otázky uznala tak polovinu informací, s odřenýma ušima bych mohla projít. Přesto jsem raději ihned po příjezdu domů otevřela školní systém a zarezervovala si místo i na posledním možném termínu zkoušky.
Dva dny před Vánoci jsem dostala od školy dárek - ehm... z testu jsem dostala sedm bodů... COŽEEEE??? Nechápavě jsem zírala na monitor. Znovu jsem napsala paní profesorce, že se musela stát někde chyba, že jsem musela nějak špatně pochopit otázky v testu nebo co. Nemohla jsem uvěřit tomu, že bych to tolik zvorala. Vždyť jsem toho napsala tolik!?! Vyměnily jsme si s paní profesorkou několik mailů, které se časem mírně vyostřily. Každopádně jsem z nich měla pocit, že svůj styl hodnocení nehodlá popisovat hlavně proto, aby pak proti ní student neměl písemný důkaz a ona tak s klidným svědomím mohla říkat každému trochu jiné rady (viz to, že na osobních konzultacích tvrdila několika lidem, že letopočty nejsou důležité a dalším, že letopočty jsou extrémně důležité... že nechce v odpovědích žádnou "vatu" a taky že pouze holá fakta nestačí... že za informace navíc odebírá body a že toho máme napsat co nejvíc... atd atd). Nakonec se mi podařilo dostavit se k ní osobně a s napětím jsem otevřela vyhodnocený test. A žasla jsem. Najednou uznávala, že informací je tam docela dost ("Mnoo... tohle by snad šlo i uznat.") a výčitky má hlavně ke stylu psaní... stačilo napsat špatně jedno slovo ve větě (např. "systém" místo "uspořádání" nebo "majitel" místo "činitel") a šmahem škrtla celou větu a víc se tím nezabývala. Přitom ne vždy chybné slovo měnilo význam věty.... Přesto jsem se rozhodla se nehádat, informace jsem přijala, pokývala hlavou a vyrazila zpátky k učebnicím. Holt se to naučím co nejvíc nazpaměť a pochopit se to pokusím až dodatečně.
Měsíc jsem se jen učila. Jako papoušek jsem si nahlas přeříkávala skripta a poznámky a vše se učila doslovně. Nehodlala jsem riskovat své minulé chyby. O poddanství se mi i zdálo, byt vypadal jak po výbuchu bomby, děti na mě nesměly ani promluvit, manžel chodil skoro po špičkách. Do učebny jsem nakráčela extrémně unavená, ale spokojená sama se sebou. Napsala jsem test a odjela se domů opít. Teda, spíš spát... na pití jsem neměla energii. Prsty na rukou jsem měla v křeči, jak jsem se snažila psát co nejvíc informací a přitom čitelně. Popsala jsem papíry do posledního místečka, jen u dvou otázek jsem měla okno (spíš výkladní skříň) a na nic si nevzpomněla. U ostatních otázek jsem se cítila velice dobře. Psala jsem letopočty i trochu té vaty okolo, hodně informací i co nejvíce k určené otázce. Po týdnu přišel výsledek.... TUMDUMTUDUM... "Z testu jste získala 6 bodů. Neprošla jste." HEEEE?????? Napočítala jsem snad do sta, pak jsem sedla k mailu a napsala extrémně stručný mail s prosbou o konzultaci. Konzultační hodiny jsou sice uveřejněny na internetu, ale zároveň vrcholilo zkouškové období a tak jsem chtěla mít jistotu, že na mě bude mít čas. Ehm... už je tomu několik týdnů a zatím mi nepřišla žádná odpověď.
Co teď? Stěžovat si? Dát si znovu přihlášku a zopakovat si tři semestry? Rezignovat a se studiem skončit? Po několika dnech pochybností jsem si nakonec znovu podala přihlášku. Třeba časem pochopím, co v testu chybělo. I když se spíš během toho opakování naučím látku jako básničku a bude to :) .
A co vy? Taky jste měli nějaký předmět, který vám prostě nešel a nešel? Nebo jste naopak vše napsali napoprvé a pak už jen jste jen pobaveně sledovali trpící spolužáky?
Žádné komentáře:
Okomentovat