Změna nastala až těsně před svatbou. Vráťa mě vytáhl na ples až do Kolovrat (na který už nyní chodíme celkem pravidelně) a představil mi i své spolužáky na fakultním plese. Když jsem pak sama začala studovat, nemohla jsem se ani dočkat prvního plesu své fakulty. Plány mi překazilo těhotenství. Jít tančit v šestinedělí jsem se neodhodlala. O to víc jsem se těšila na další rok.
Jakmile bylo vyhlášeno datum plesu, ožila jsem. Horečně jsem vybírala šaty, po pěti letech se odhodlala koupit i nové taneční boty, obvolávala své kamarády. Manžel dostal účast téměř povinně. Po týdnech plánování a příprav nastal konečně den D. V gala a v doprovodu manžela a jeho kamaráda jsem vyrazila plesat.
Radost mi trochu kalilo to, že na plese pravděpodobně nikoho nebudu znát. Studuji dálkově a většina mých spolužáků se rozhodla nedorazit. Už po příchodu jsem se tedy začala rozhlížet a hledat alespoň trochu známou tvář. U baru se ke mně přidala jedna studentka a jásala, že tu není jediný kombajn (kombinovaný student). Tím to bohužel končilo. Nikdo další známý se neobjevil. Usadili jsme se tedy ke stolu a čekali na zahájení.
Ples začal slibně. Kapela hrála dobře a já se točila v kole. Střídavě jsem tančila s manželem i s kamarádem. Nejsem dobrý tanečník, občas jsem šlápla na nohu někomu v davu, ale i tak jsem byla vrcholně spokojená. Jen jedna věc nás mrzela. Byla to nevychovanost nynější mládeže. Většina ostatních účastníků byli studenti cca o deset let mladší. Kdo ví, zda-li chodili do tanečních nebo na hodiny společenského chování. Nikdo jim asi neřekl, že po tanci se kapele tleská, že mezi tanci páry korzují podél sálu, že se při tanci má brát ohled na páry tančící uprostřed kola apod. Většina dívek také zcela nepochopitelně oblékla černou - takže to vypadalo trochu jak na pohřbu. Slavnostních rób bylo minimum. Většina vzala zavděk malé černé klasice. Jak smutné a jak nepraktické. Na tanec se přece hodí šaty dlouhé, vzdušné a barevné. Vyskytlo se jen pár výjimek.
Jedna z tanečnic v opravdu krásných plesových šatech mne zaujala. Několik tanců jsem ji pozorovala a pak si uvědomila, že tu tvář znám. Zajásala jsem, že konečně vidím spolužačku. I jsem si vybavila pravděpodobné jméno a už jsem se těšila na pokec. Oční kontakt se mi navázat nepodařilo, tak jsem jí nakonec zaklepala během tance na rameno. Zatvářila se mírně nechápavě a odtančila. Trochu mě zaskočila, ale byla jsem odhodlaná ji po tanci najít. Dlouho se mi to nedařilo. Až najednou jsem viděla, že se převlékla do jiných šatů a míří pryč z plesu. Omluvila jsem se u stolu a rychle za ní vyběhla. Takřka tryskem jsem doběhla až k ní, zavolala, zvedla ruku k novému poklepání a ztuhla... konečně jsem si uvědomila, kdo to je! Nebyla to spolužačka, ale profesorka! A to předmětu, ze kterého stále ještě nemám složenou zkoušku! Plynuje jsem tedy stejnou rychlostí zatočila k nedalekému baru a jala se předstírat zájem o nápojový lístek. Po nějaké době jsem se vrátila ke stolu, kde se zatím manžel královsky bavil mým výstupem. Seděla jsem celá červená u stolu a jen čekala, až začne další část programu.
Mezitím se vystřídaly kapely a taneční hudba se změnila na divoký koncert. Nebyla jsem z toho nadšená a většina ostatních se taky netvářila radostně. Do tomboly už chybělo jen několik desítek minut, trpělivě jsme tedy čekali. Štěstěna stála při nás a na stole se brzo objevilo hned několik vyhraných cen. Pak už jsme se rychle zbalili a šup domů. Půlnoc se blížila a děti jsou ráno neúprosné.
A celkový dojem? První polovina plesu byla úžasná. Druhá kapela nehrála špatně, vůbec ale nezapadala do celkové koncepce události. Tombola byla bohatá a losy cenově přijatelné. Růže k MDŽ byla příjemným bonusem (byť nedožila rána). Rozhodně se těším na příští rok. Jen se příště nebudu hnát k zdánlivým známým (a tajně doufám, že si mě paní profesorka moc neprohlížela a při zkoušce mě nepozná). A jaké jsou vaše zážitky z plesů? Tančíte, nebo se jim radši z dálky vyhýbáte?
Žádné komentáře:
Okomentovat