Jsem sama doma...

Tak se podařila dlouho plánovaná akce a já jsem sama doma. Manžel a dcerka vyrazili na chatu do hor. Vráťa zapracuje na renovaci a babička si užije vnučku. A já si duševně odpočinu. To byl alespoň můj původní záměr. V pátek odpoledne jsem jim zamávala u vlaku a už v ten moment jsem měla slzy v očích. Návrat do prázdného bytu byl rozpačitý. Najednou jsem nemusela ztlumit televizi, postýlka v ložnici byla prázdná, v noci se nikdo nepřevaloval, nepochrupoval. Ráno jsem se vzbudila sama, žádné žvatlání a dožadování se čisté plíny a snídaně. Nejvíc mi asi chybí to "muchlování". Fanny je hodně mazlivý typ dítěte. Několikrát během dne si přiběhne pro pohlazení. Teď se naučila dávat pusinky (nejvíc jich samozřejmě dává medvědovi, ale i na mámu se dostane). A teď nic. Jdu spát a žádná ulepená pusinka nebude... chjo... Ale je to tak lepší pro nás obě. Fanynka se naučí tomu, že svět je bezpečné místo i bez mámy za zády a já si odpočinu, načerpám síly a přestanu mít pocit, že jí musím mít pořád na očích. Navíc se už v neděli večer zase vrací. A pak ji opusinkuji tak, že na to dlouho nezapomene.