Ráno začalo neslavně. Holky jsou zvyklé vstávat až tak v půl osmé a to už jsme chtěli být na cestě. Na první cestu jsme totiž chtěli jít kompletní a Vráťa měl brzo ráno jednání. Rychle jsme se tedy vypravili a vlastně se ani pořádně nenasnídali (Fanny byla tak natěšená, že si jen dvakrát kousla do rohlíku a ani vody se nenapila). Josífka byla překvapená a jen koukala. Kolem školky byl čilý frmol, děti jsou rozděleny do několika tříd a ve všech je plno. Rychle jsme udělali památeční fotku a šup dovnitř.
 | |
| Fanny se do školky opravdu těší |
První co jsme zjistili, byla Fanynčina značka - nějaká šťastná ruka jí přiřadila sluníčko. Měla jsem radost, kvůli blonďatým kudrlinkám jí tak sama občas oslovuji. Holka se ani pořádně nepřevlékla a už běžela do herny. Ani netuším, jak poznala cestu, vždyť jsme tam byli poprvé. Mezi ostatní děti se začlenila bez potíží. Než jsem došla k učitelkám, už jsem slyšela jak si s dvěma holčičkama hraje na obchod. Vyřídila jsem formality a doslova jí donutila k převlečení do tepláčků. Ani mi nedala pusu a začala zkoumat hračky. Spokojeně jsem tedy odešla domů.
Josífka byla překvapená. Doma bylo ticho, klid... nikdo jí nebral hračky, mohla zkoumat dle libosti. Až se té nabyté svobody bála a do krabic s hračkama šla až tehdy, když jsem je vyndala z police do volného prostoru. Po obědě usnula jak špalek a bylo docela těžké, ji ve tři hodiny odpoledne probudit. A já přitom slíbila, že Fanynku vyzvednu před čtvrtou. Nakonec se mi to podařilo a vyrazily jsme do školky. Kočárek s Josífkou jsem nechala pod schody a sama vyšla nervózně do herny.
Nahoře už si Fanynka spořádaně uklízela hračky (u dvěří jsem totiž musela zazvonit a říci jméno). Než si holka uklidila, učitelka si mě vzala nenápadně stranou. Hrklo ve mně hned v okamžiku, kdy mi řekla: "Mohla bych se Vás zeptat, jak to chodí u Vás doma?" Chvilku jsem nechápala a děsila se, co všechno holka za den způsobila. Učitelka pokračovala: "No, Fanynka je moc šikovná, je ale jak deset čertíků najednou. Ona nám utíká do jiných tříd. A během odpolední spací pauzy chtěla pořád courat na záchod. Zato oblečení si obléká nádherně. Je úžasně samostatná. A to je u nás druhá nejmladší!" Slíbila jsem tedy, že si s holkou promluvím a zkusím jí domluvit. Obě jsme se shodly, že si pravděpodobně jen potřebuje zvyknout na řád a kázeň ve školce.
Doma byla Fanny rozjívená až až... pořád mluvila o školce, očička jí padala a zároveň nedokázala usnout. Trpělivě čekala v chodbě na tátu. Pozdě večer nakonec usnula s tím, že už se moc těší na ráno. Ještě jsem si s ní před spaním pořádně promluvila o kázni a ráno to pro jistotu zopakovala.
Druhý den holka doslova letěla do školky. Před budovou ji vesele zdravily další děti (dokonce ji znaly i jménem) a učitelka se taky smála. Ve třídě byla dřív, než jsem jen mžikla. Odpoledne jsem pro ni šla s mírnou obavou, naštěstí vše dobře dopadlo. Učitelka se sice tvářila přísně, ale o poznání mileji než den předtím. Řekla, že to vezmeme po malých krůčcích a holka se určitě srovná. Je prý jak na pérkách a odpolední pauza je pro ní zatím náročná. Tak uvidíme, důležité je, že se tam holce líbí, hezky si hraje a nikomu neubližuje. Ostatně - odpolední pauza byla peklem i pro mně a manžela. Já jsem byla za trest často zamykaná v šatně a on prý ochutnával zeď. Na kobereček museli oboje rodiče a v naší školce to nakonec nevydrželi a pro "nesociální" chování jsem byla rok před dokončením vyloučena.
A co u vás? Mělo vaše dítě školku rádo? Brečelo nebo naopak ani neřeklo "ahoj"? A měli jste štěstí na chápavé učitelky?
 | |
| hrát si začala hned |
Žádné komentáře:
Okomentovat