Jaké bylo její zklamání, když se poprvé posadila na kolo. Naštěstí to bylo na výstavě a tak mohla svést neúspěch na nevyhovující typ kola. Ve skutečnosti prostě nechápala funkci šlapek. Z jejího dětského pohledu táta prostě položí nohy na šlapky a ono to jede samo. Žádná nutnost se odrážet. To musí být paráda. A ono ne! Šlapky se prostě nechtěly pohnout a kolo se bez pohybu navíc naklánělo a padalo.
Zklamání prohloubilo to, že babička s dědou jí zakoupli dětské kolo a to (ačkoli bylo nádherné) se také nechtělo samo rozjet. Už i Fanny si uvědomovala, že chyba bude asi v ní. Na kolo tedy na nějakou dobu zanevřela. Až jednou nastal zlom. Na návštěvě u kamarádky objevila její tříkolku. Jednalo se o jiný typ - ten, který má šlapky umístěné na předním kole. Je u něj tedy jasně vidět spojitost mezi šlapáním a pohybem kolečka. Vizuální kontrola byla lepší než tisíc slov a její tvář se rozjasnila (a ujela i pár kroků). Hned druhý den jsem musela přinést odvrženou tříkolku z balkonu. Padal tam na ni prach od toho okamžiku, kdy dostala své první odrážedlo.
Teď se na ni konečně vrhla. Na první pohled vypadá jako kolo, šlapky pohánějí kolečka pomocí řetězu a je na principu "furtšlapu" tj. nešlapeš = stojíš, šlápneš dozadu = couváš. Navíc u ní nehrozí pád kvůli ztrátě rovnováhy. Se zkušební jízdou venku jsem trochu váhala (po zkušenostech s první jízdou na koloběžce). Nakonec jsem se podvolila a pořádně promyslela trasu. Zvolila jsem nenáročnou procházku a vyčlenila si na to celé odpoledne. Venku bylo navíc krásně.
Začátek nebyl zrovna šťastný. Fanny chtěla tříkolku k výtahu dostrkat stylem odrážedla. A ejhle, teď tu šlapky překážely. Trochu se zamračila, ale nenechala se odradit. Venku už pomohl terén (a donekonečna opakované: "Nohy musíš dát na šlapky."). Mírný svah přímo vybízel k jízdě. Absence brzdy jí vyváděla z míry, nutnost šlápnutí dozadu naštěstí pochopila rychle. Jen se bude muset tatínek podívat na nastavení sedla, seděla na tom trochu zkrouceně. Trochu potíží také přinesl její styl jízdy. Urputně sledovala svoje nohy na šlapkách a zapomínala se dívat kam že to vlastně jede. Připomínala první pokusy o tanec v tanečních. Každý si jistě pamatuje, kterak se místo na partnera díval na vlastní špičky nohou a zoufale se snažil svůj protějšek nepokopat. Také do kopce jí to zatím moc nejde a pak musí pomoci maminka.
 | |
| pravá, levá, pravá, levá... pořád šlapat :o) |
S trochou úsilí však zvládla celou projížďku a ani to netrvalo moc dlouho. Za svou snahu dostala sladkou odměnu a už se hnala domů. Na příští vycházku si vyžádala koloběžku, asi chtěla dát nohám trochu odpočinku. Tak uvidíme, je možné, že v létě se už bude prohánět po sídlišti na opravdovém kole jako drak.
Žádné komentáře:
Okomentovat