Pomsta byla sladká!

Naše dcery se mají rády. Fanynka svou sestřičku hladí, pusinkuje a dokola opakuje, že má Fifi ráda. Její láska je však občas trochu destruktivní. Tlačí Josífku k zemi (miminka se přeci nemají pokoušet stát... mají se hezky plazit), tahá jí za ruce pryč od svých hraček, snaží se jí nakrmit (a vrazí jí přitom lžičku hluboko do krku), polívá jí vodou, snaží se tlačit kočárek. Josífka to většinou trpělivě snáší, jen občas se ozve zoufalé: "Mamááá!"

sesterské objetí

Dneska se však dočkala své pomsty. Hezky se navečeřela, nechala si dát pusinku od táty a zeširoka se smála na návštěvu v obýváku. Jak si tam tak stojím a držím jí v náručí, najednou se ozval divný zvuk. Josífka hodila celý obsah své večeře Fanynce z výšky na hlavu. Mířila opravdu přesně. Kromě Fanynčiny hlavy bylo blinkání už jen trošku na mém rukávu a jen lehounce i na podlaze.
Plakající Fanynku odvedl Vráťa do koupelny a já svěřila Josífku návštěvě. Na strýčka se už zase smála jako nevinný andílek. Když jsem uklidila podlahu i sebe dala jsem jí spinkat. Z postýlky se na mně šibalsky usmála a usnula téměř bez protestů. Zato Fanynka po koupeli ještě seděla na nočníku a fňukala: "Na hlavu se neblinká! Hlava se češe!" Náladu jí zachránilo akorát to, že konečně mohla vyzkoušet nový šampon od Ježíška.
Z této příhody plyne důležité poučení - i zdánlivě slabý oponent vás může pěkně překvapit. A dobře promyšlená a uleželá pomsta je nejlepší!