Tak už se nachýlil čas a začali jsme se koukat po nové postýlce pro dcerku. Její obvyklá dětská postel by sice mohla ještě pár let sloužit, zanedlouho se tu ale objeví sourozenec a bude se také domáhat svého místa na spaní. Rozhodli jsme se tedy, že Fanynku raději přestěhujeme do dětského pokoje už několik měsíců před porodem. Snad to bude fungovat jako obrana před žárlením na nového obyvatele ložnice rodičů.
Vybrat dobře postýlku pro dítě není úplně snadné. A každý se snaží prosadit svou radu. Většinou jsem slyšela hororové zkazky o tom, jak dítě velkou postel odmítá, nechce usnout, volá v noci rodiče, padá z postýlky a další. Z ohledem na prostor pokoje jsme zavrhli rostoucí i normální postele. Ve stejném pokoji budou časem obě děti a dvě postele se tam moc nevejdou. Jediná volba tedy byla palanda - patrová postel. Teď už jen zbývalo najít tu pravou.
Do obchodu jsme se vydali i s Fanynkou. Postýlek tam měli vícero a Fanny pečlivě vybírala s námi. Do jedné přímo skočila a musela jsem ji vyndavat skoro násilím. I mně se palanda líbila. Byla z masivního dřeva, obě postele se daly od sebe oddělit a spodní postel byla dost nízko na pohodlný nástup a výstup. Pro jistotu jsem si ale pořádně prohlédla i ostatní možnosti. Celkem jsme v obchodě pečlivě prozkoumali všechny možnosti a stálo nás to dost času i vyjednávání. Přímo na místě jsme žádnou nekoupili, Vráťa napsal do bloku všechna pro a proti postýlek a jeli jsme domů. V klidu domova jsem pak prošla konkurenci na internetu a několik dnů jsem pečlivě porovnávala nabídky. Přesto jsem nenašla nic lepšího než tu palandu, co si vybrala Fanynka. Po týdnu jsem tedy vyrazila do obchodu a vše zařídila. Hned druhý den mi kurýrní služba dovezla novou postel i matraci (zatím jen jednu). Po pár dnech ji Vráťa smontoval a začal čas experimentů.
První den po složení palandy do ní Fanny přímo skočila a vykřikla: "Moje!" Na spaní se ale přiřítila ke své obvyklé postýlce. Za dva dny jsem jí novou postýlku připravila k polednímu spánku. Koukala překvapeně, do postele vlezla, zbytek odpoledne si tam ale jen hrála. Natahala všechny hračky do postele, prozkoumala dětský pokoj do posledního detailu (doteď se tam moc nezdržovala a nezajímal ji). Usnula ale až večer - opět ve své obvyklé postýlce. Další den už ji polední spánek v nové posteli nepřekvapil. Bez problémů si do ní lehla, nechala se přikrýt peřinkou a během hodiny usnula. Pokoj ji už nezajímal. Potěšilo nás to a rozhodli jsme se pro risk. Nechala jsem peřinku i polštář ve velké posteli a večer jsem řekla: "A jde se spát do nové postýlky." Fanynka se na mě chvilku dívala a pak se vrhla do nové postele. A téměř okamžitě usnula. Zato já jsem se celou noc převalovala a špiclovala uši, jestli holka nebude náhodou plakat. Ta se vyspala do růžova a vzbudil jí až ráno Vráťa - jeli totiž spolu na celodenní výlet. Večer už se sama hnala do dětského pokoje a po původní postýlce ani nevzdechla. Dokonce trochu žárlí, když ji novou postýlku stelu a nedejbože, kdybych si do ní chtěla lehnout. To je pak šupem vedle mně a tlačí mě pryč z postele... ta je přece její :o).
Po pár dnech musím konstatovat, že v nové posteli usíná rychleji a spinká bez nejmenších potíží. Probouzí se až okolo osmé ráno, evidentně dobře vyspinkaná. I polední spánek je bez nejmenších potíží. Snad to vydrží a starou postýlku nebude vyžadovat ani až ta dostane nového obyvatele.
Žádné komentáře:
Okomentovat